ÚSPĚCH V CELOSTÁTNÍ SOUTĚŽI: JSME NEJAKTIVNĚJŠÍ ŠKOLOU V PROJEKTU LIDICE PRO 21. STOLETÍ
Naše škola se tradičně zapojuje do vědomostní soutěže "Lidice pro 21. století", kterou vyhlašuje Památník Lidice, Ústav pro studium totalitních režimů a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Tato soutěž je určena žákům a studentům z celého světa. Jejím cílem je přispět k uchování památky občanů středočeské obce Lidice, kteří byli zavražděni nacisty v roce 1942, a jejichž obec byla srovnána se zemí. Soutěž přispívá k prohlubování znalostí mládeže jak o historických událostech z období druhé světové války, tak o totalitních režimech. Do letošního, již dvacátého ročníku, se zapojilo 162 škol z České republiky i ze zahraničí.
ZŠ Horní Lideč získala 1. místo v kategorii nejaktivnější škola. Žáci dostali pozvání na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže a předání ocenění v zahradě Lidické galerie. Pod vedením paní učitelky Bělejové se této akce zúčastnilo 48 žáků ze 7. až 9. ročníku. Slavnostní předávání cen proběhlo ve středu 28. května za účasti ředitele Památníku Lidice, zástupců Ministerstva kultury ČR a Ústavu pro studium totalitních režimů. Byli zde také čestní hosté, například pan Jiří Pitín, poslední žijící "lidické dítě". Herci, mezi nimiž nechyběla např. Tereza Kostková, přečetli šest vítězných prací, které do soutěže poslali žáci druhého stupně základních škol a studenti škol středních. Slavnostní atmosféru kazilo chladné a deštivé počasí, ale naše statečné žačky Klára Slováková, Lucie Mačková a Simona Vlčková převzaly diplom a cenu s úsměvem na tváři.
Účasti na slavnostním vyhlášení výsledků předcházela návštěva muzea v Památníku Lidice, komentovaná prohlídka pietního území a růžového sadu. Paní průvodkyně byla rodačkou z (nových) Lidic a velmi poutavě nás seznámila s pohnutou historií obce. Navštívili jsme společně několik stěžejních míst, např. hrob 173 popravených lidických mužů (nejmladšímu bylo 14 let), bronzové sousoší 82 zavražděných lidických dětí (památník dětských obětí války) nebo růžový sad, věnovaný lidickým ženám, které se po válce vrátily z koncentračního tábora Ravensbrück a musely se vyrovnávat s tragickou ztrátou svých rodin a domovů.
Lidice nebyly jediným místem, na kterém jsme se na naší cestě zastavili. Již v úterý 27. května jsme dorazili do Prahy. Zde jsme přesně v den výročí atentátu na Heydricha navštívili Národní památník hrdinů heydrichiády v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Odtud jsme se přesunuli na Václavské náměstí do Národního muzea. Závěr dne patřil nákupnímu centru Palladium na Náměstí Republiky a vyhlídkovému valu v Kněževsi, odkud je možné pozorovat letadla na letišti Václava Havla v Ruzyni.
Celá akce proběhla pod záštitou hejtmana Zlínského kraje. Děkujeme také dalším sponzorům, kteří přispěli našim žákům na dopravu – obcím Valašské Příkazy, Lačnov a Střelná a Zemědělskému družstvu Francova Lhota.
Za možnost přespání děkujeme Základní škole Oty Pavla v Buštěhradě.
A jaké stopy zanechalo dvoudenní putování po Praze a Lidicích v našich žácích? Připojujeme několik jejich postřehů, díky kterým se vrátíme na místa plná zážitků, poznání i silných emocí.
"Mám pocit, že už na celý život si budu pamatovat větu z dopisu, který napsala nějaká holčička své babičce z vězení v Lodži. Prosila ji alespoň o kůrky chleba, které doma dávají králíkům.
Z Lidic jsem odjížděla s hlavou plnou myšlenek. Především s tím, že je důležité, aby si mladší generace toto neštěstí připomínala a hlavně, aby se takové věci už nikdy neopakovaly." (Adéla, 8.C)
"Nejvíce se mi líbilo Národní muzeum, protože jsem se dozvěděla mnoho zajímavých věcí, zahrála si poprvé na harfu a ochutnala ten nejlepší dezert, který jsem kdy měla. Mým vysněným povoláním je být letuškou, takže úplný bonus byla letadla, která létala každou chvíli nad Buštěhradem." (Elen, 8.B)
"Velmi se mně líbilo Národní muzeum, letiště Ruzyně a sousoší lidických dětí." (Honza, 9.B)
"Viděli jsme mnoho pěkných památek, o kterých jsem ani netušila, že existují. Např. na kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici mě zaujaly díry ve zdi po střelbě. Byli jsme také v Národním muzeu, kde to bylo hrozně zajímavé a pěkné. Na letišti v Ruzyni jsem poprvé viděla přistávat a vzlétat letadla. V Lidicích jsme byli v krásném, ale smutném muzeu. Na tento výlet bych jela klidně znovu." (Adéla, 9.A)
"Tenhle výlet bych hodnotil velmi pozitivně. Líbil se mi. V muzeu v Lidicích jsme si prošli vnitřní část a poté s paní průvodkyní jsme prošli i venkovní část. Venku na mě dýchl i takový divný pocit." (Martin, 9.C)
"Samotná přednáška v Lidicích, film a prohlídka byla pro mě daleko lepší, než v Osvětimi. Přišlo mi, že jsme se do toho mohli mnohem více vžít. Zaujalo mě i Národní muzeum, kde byla spousta zajímavostí, např. minerály." (Andrea, 9.A)
"Exkurze se mi moc líbila. Nejen proto, že byla na dva dny, ale také proto, že jsem se dozvěděla něco nového - a dokonce mě to zajímalo. Trošku mě mrzelo špatné počasí, ale to se nedá ovlivnit. Určitě bych příště chtěla jet znovu, nebo bych to alespoň doporučila jiným žákům." (Justýna, 7.B)
"Nejvíce mě zaujalo Národní muzeum, bylo tam hodně zajímavých věcí. Líbilo se mi i v nákupním centru Palladium, ale nejlepší byla návštěva Lidic – muzeum a sousoší všech zemřelých lidických dětí." (Dan, 7.B)
"Celý výlet se mi strašně líbil a chtěla bych jet na 100 % znovu. Bylo to velmi zábavné a naučné."(Natálie, 7.B)
"Výlet jsem si moc užila. V Národním muzeu se mi nejvíc líbil velký mamut a všechny krystaly. Lidice byly velmi smutné místo. Dozvěděla jsem se, jak to zde za války probíhalo. Mráz mi běhal po zádech." (Vendula, 7.A)
"Tento výlet mě celkem hodně bavil a zajímalo mě, jak to bylo s Lidicemi. Nečekal jsem, že Lidice byly vesnice, kde bylo všechno – kostel, kovář, obchody i sál, kde se tančilo. Nečekal jsem ani to, jak krutí byli nacisté a jak s lidmi zacházeli. Také mě zaujaly dopisy dětí, ve kterých z vězení prosí své příbuzné o boty a kousek chleba." (Martin, 8.A)
"Bylo zvláštní vidět prázdnou louku, kde kdysi stály domy. V muzeu jsem měla skoro slzy v očích, když jsem slyšela současné školáky číst dopisy lidických dětí svým příbuzným. Ještě
den předtím, když jsme byli v Praze, bylo pro mě strašidelné a nepříjemné vidět kryptu, kde se ukrývali parašutisté po atentátu na Heydricha a museli spát mezi rakvemi." (Klára, 8.A)
"Mé pocity z Lidic, když jsme byli na místě, kde kdysi stávaly domy, byly velice smíšené. Na jedné straně jsem cítil smutek, na druhou stranu jsem cítil vztek." (Dominik, 8.A)
"Jsem moc ráda, že jsem mohla jet do Lidic, protože mi to osvětlilo období druhé světové války." (Simona, 8.C)
"Tento výlet jsem si moc užila, a pokud by byla možnost jet znovu, určitě bych jela. Líbil se mi památník se sousoším lidických dětí. Lidice byly vypáleny nacisty, stihl je podobný osud jako Ploštinu." (Anastázie, 8.A)
Autor a foto: Lucie Poláchová
